SNOWBLADE ACADEMY

Jak to probíhalo na našem kurzu - zkoušíme snowblade. Několik zkušeností a postřehů pro každého, kdo nad tímto nápadem jen trochu - a zatím jenom - uvažoval....

ZKUŠENOSTI S VÝUKOU NA LYŽÍCH SNOWBLADE

M.Chaloupka - ZŠ Ledeč nad Sázavou

Pro první zkušenosti s touto výukou jsem si prostudoval výukové DVD Snowblade pro školy. Následoval instruktorský kurz, seznámení s možnostmi výuky na školních lyžařských kurzech - a o moje první zkušenosti se s vámi rád podělím ...

Lyže snowblade jsme si zapůjčili "na dálku" přes SAC, první zkušební zápůjčka 10. párů na týden lyžařského kurzu nás stála pouze poštovné.

       Metodicky jsem chtěl postupovat podle návodu na DVD, ale okolnosti mě donutily postup trochu modifikovat, možná jsem někde udělal i chybu. I tak bych vám kurz v kostce popsal.

Neděle odpoledne rozřazení:
Dostal jsem 3. družstvo - 18 dětí z 51 celkem. Po  opakovaném sjezdu a úpravě počtů a přeskupení družstev mi zbylo 14 dětí - 7 na lyžích nestálo nikdy a tedy ani nejelo rozřazování, zbytek co oblouček to pád.

Pondělí:
Lyže dorazily až večer, takže celý první den probíhal na lyžích dětí. Lyže od přiměřených až po cca 30 let staré Atomiky 180cm dlouhé - rovné. Všeobecná průprava (včetně obouvání lyžáků) nošení a pod. Výstup bokem do svahu, obraty odvratem, jízda šikmo svahem, pád pro zastavení, zvednutí se, zastavení výjezdem proti kopci, zastavení přívratem pouze pokus, protože ty malý holky nebyly schopný lyže silově ovládnout. Odpoledne na vlek - a dvě jízdy (cca 2 x 450m) na sjezdovce pilování co jsme jezdili ráno. (v obratech odvratem mi každou chvíli někdo spadne, protože si přišlapávají patky a nedaří se jim se udržet hůlkama. Jeden silnější chlapec má problémy sám vstávat - musím mu pomáhat, jedna slečna odmítá obraty přívratem, protože se buď zkácí a nebo nacouvá do křoví, tak si lehne a lyže otočí nad hlavou)

Úterý:
Těm co to šlo, tak jsem nechal jejich lyže (2 holky) ostatní na kraťasy. Hned na vlek a na kopec -  děti vyjely bez jediného pádu. Jedna jízda dolu - jako v pondělí - traverz svahem s obraty na krajích sjezdovky. Co jsme včera jeli hodinu, to dnes zvládnuto napoprvé za 20 minut - zrychlily se obraty, větší jistota při paralelním vedení lyží a zastavení proti kopci. Přibrždění a zastavení přívratem okamžitě zvádnuto. Další jízda ze sjezdovky už nácvik oblouku. Minimálně polovina dětí na první pokus bez pádu. Další procvičování oblouku vedlo k rychlému zlepšování, získávání stability (využití i dopomoci ruky na vnitřní koleno a zatlačení proti svahu, ale jen v několika obloucích). Mohl jsem si dovolit je posílat s minimálními rozestupy za sebou, tak že si i hodně zalyžovaly a nepostávaly jen na svahu. Pro zpestření jsem jim vymýšlel různé přejezdy teréních nerovností a za nimi hned oblouk a pod. Končili jsme tím, že sjezdovku jedeme s jedním zastavením v odstupech za sebou - já se pohybuju mezi dětma a opravuju nedostatky. Závěrečná jízda - celoskupinový had - bez pádu. (Obraty už bez problémů všichni, silnější klučina padá minimálně a když spadne tak se sám bez dopomoci zvedá, slečna seká obraty odvratem jako by nikdy nedělala nic jinýho)

Středa:
Dopoledne - volný půlden - s malým výletem do sousední vsi.
Odpoledne zase procvičování oblouků, jízda bez hůlek a pod.

Čtvrtek:
Dopoledne pokus o vrácení se na vlastní lyže. Píšu pokus, protože to dopadlo neslavně. Družstvo se výrazně zhoršilo a ti co mají nevhodné vybavení (délka a tvar lyží) jsou si sami sobě nebezpeční, protože se řítí z kopce, nejsou schopni dostat lyže do oblouku a padají po hlavě dolů, lyže létají vzduchem. Takže jsem nevydržel, třem jsem přímo nařídil, ža si vezmou zpátky krátký a zbytek dobrovolně. Pět si nechalo svoje lyže (ty ale taky zhruba odpovídaly jejich síle a schopnostem) a sedm jezdilo na krátkých. Závěrečná hodinka individuální ježdění.

Pátek:
Dopoledne byl slalom - pro nás veleúspěšný.
Odpoledne byla sjezdovka uplně volná, bylo na ní skutečne 51 žáků naší školy a instruktoři - tak měly samostatné ježdění jako první a druhé družstvo.

Překvapení:
1) Kluk, který měl problémy s předozadní rovnováhou na dlouhých lyžích (kácel se na znak a nebo i po hlavě dopředu) na krátkých asi za dvě tři jízdy přestal definitivně padat.
2) Druhé a největší - většina dětí začala okamžitě jezdit více či méně dokonalé řezané oblouky. Občas si někdo přismýknul, když potřeboval rychleji zatočit, ale jinak pokud měly místo a prostor, tak za nima byly pouze ,,vyříznuté koleje,,  Vysvěluji si to takhle: první den jsme jen přejížděli svah bez oblouků a postupovali si v řadě na místo startu bokem ke svahu a tak děti postupně dostávaly čím dál tím větší jistotu a pocit hrany (když získávaly zkušenost, že na ploše ujíždějí bokem ze svahu)  a pak ji rovnou zařadily i do oblouku.  Další faktor tam určitě bude i to, že jseme jezdili na prudším kopci než je ten na vašem videu. Pak jsem to vaše video znova včera skouknul a zjistil jsem, že jsem je všechny natlačil do nižšího a širšího postoje (tak na šíři kyčlí)  než mají děti na videu a asi i proto byla jejich jízda i v oblouku rychlejší. Podařilo se mi jim i zklidnit ruce, nemáchaly s nimi kolem sebe a nepřetáčely se do oblouku trupem.  Když jsem to viděl, tak jsem si řekl, že jsem se asi málo věnoval bočnímu smýkání a driftování, ale ty děti s tím neměly problém, protože při dojezdu k vleku a tam při tom posunování se ve skupinkách se klouzaly bokem jak potřebovaly. Jen to odmítaly používat na sjezdovce.

Moje relativní prohra:
Ne všechny děti jsem dostal na vlastní lyže. Dvě holčiny měly svoje od začátku, pět se na ně adaptovalo a chtěly na svých zůstat, protože neměly po dvou třech jízdách žádný problém a  zbývajících sedm dojezdilo na kraťasech. Pro tři z těch sedmi dětí  to byla otázka zachování zdraví. (např. kluk 180cm - 180cm lyže Atomic cca 30 let staré, téměř bez hran, uplně rovné) a ty zbývající čtyři jsme neměl to srdce z kraťasů sundat, protože se za dva dny naučily hezky jezdit, už si to užívaly a bavilo je to a pak by se další dva dny válely znova ve sněhu, nemohly jezdit s ostatníma, poslední den závod (jistě by nebyl moc úspěšný) a odjížděly by s tím, že zahlídly možnosti lyžování, ale pak se to pokazilo. Tak jsem to prostě s nima dojezdil takhle a pokud budou jezdit dál, tak už si budou umět říct jak mají vypadat lyže pro ně vhodné.


Jinak když kolegové viděli, jak druhý den lyžování jezdí všichni nahoru vlekem, dolu po sjezdovce a pak hada na jeden zátah, nikdo se neválí, na nikoho se nemusí extra čekat, tak nešetřili obdivem, protože tradičně se na vlek trojka dostala až tak třetí den a bodovka s deseti jízdama jim pak stačila i na dva dny.

Děti od druhého dne ,,nešlo,,  stáhnout ze sjezdovky dřív, než se skutečně zastavily vleky a to ještě brblaly že už je konec. Ve všech se probudil zájem o lyžování a u některých by se to dalo snad nazvat i vášeň.  Poslední postřeh - ty děti si od tý doby co měly kraťasy nebyly sobě ani okolí nebezpečný. I nenadálé situace jako ležící kolega v jejich cestě, terénní nerovnost a pod. dokázaly klidně a správně vyřešit. Dokázaly se pak i koukat kolem sebe a hlídat si i prostor nad sebou, když vyjížděly z oblouku.

Tak a teď omluva za to, že jsem se rozepsal, jsem toho ještě nějak plnej.

Děkuji i za pomoc při zprostředkování tohoto zážitku.

Chaloupka M.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Co dodat ?

Přečte si MOŽNÁ tento článek i někdo z fakulty tělesné výchovy UK ? Někdo z těch, kteří odsuzují tohle využití lyží snowblade ve výuce lyžování ? 

Co takhle je začít vnímat právě jako MOTIVAČNÍ prostředek pro další generace ?!?

Předseda SAC - autor výukového modelu a filmu Snowblade pro školy
V.Vopalecký

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek